Vytrvání do konce

Při křtu a konfirmaci uzavíráme smlouvu s Bohem. Kromě jiného slibujeme, že budeme dodržovat Jeho přikázání a sloužit Mu po zbytek života (viz Mosiáš 18:8–10, 13; Nauka a smlouvy 20:37).

Poté, co prostřednictvím křtu a konfirmace vstoupíme na cestu evangelia, se ze všech sil snažíme o to, abychom na této cestě zůstali. Když se z této cesty třeba jen nepatrně odchýlíme, uplatňujeme víru v Krista, abychom učinili pokání. Požehnání plynoucí z pokání nám umožňuje se na cestu evangelia vrátit a udržet si požehnání pramenící z našich smluv s Bohem. Když činíme upřímné pokání, Bůh je vždy ochoten nám odpustit a znovu nás přivítat.

Vytrvat do konce znamená zůstat věrni Bohu až do konce života – v časech dobrých, i těžkých, v prosperitě, i během protivenství. Pokorně dovolujeme Kristu, aby nás formoval a činil nás více takovými, jako je On. Hledíme ke Kristu s vírou, důvěrou a nadějí bez ohledu na to, co nám do života přichází.

Vytrvat do konce neznamená jen přečkávat, dokud nezemřeme. Znamená to naopak zaměřovat svůj život, myšlenky a skutky na Ježíše Krista. Znamená to bez ustání každý den uplatňovat víru v Krista. Rovněž bez ustání činíme pokání, dodržujeme své smlouvy s Bohem a usilujeme o společenství Ducha Svatého.

Vytrvat do konce zahrnuje úsilí „tlačiti [se] kupředu s neochvějností v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem“. Nebeský Otec slibuje, že když vytrváme do konce, budeme „míti život věčný“ (2. Nefi 31:20).