Pád Adama a Evy
Před Pádem
Adam a Eva byli první duchovní děti Nebeského Otce, které přišly na zemi. Bůh stvořil jejich fyzické tělo podle svého vlastního obrazu a umístil je do zahrady Eden. V zahradě byli ve stavu nevinnosti a Bůh se staral o jejich potřeby.
Zatímco se Adam s Evou nacházeli v zahradě, Bůh jim přikázal, aby nejedli ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Pokud by toto přikázání dodržovali, mohli by v zahradě zůstat. Nebyli by však schopni se rozvíjet díky učení se z protikladu a těžkostem spojeným se smrtelností. Nebyli by schopni poznat radost, protože nemohli zažívat zármutek a bolest.
Satan Adama a Evu pokoušel, aby pojedli ze zakázaného ovoce, a oni se rozhodli tak učinit. Kvůli tomuto rozhodnutí byli vyhnáni ze zahrady a odloučeni od Boží přítomnosti. Tato událost se nazývá Pád.
Po Pádu
Po Pádu se Adam a Eva stali smrtelnými. Již se nenacházeli ve stavu nevinnosti, rozuměli dobru a zlu a zakoušeli obojí. Mohli používat svobodu jednání, a rozhodovat se tak mezi dobrem a zlem. Protože Adam s Evou čelili protivenství a těžkostem, byli schopni se učit a rozvíjet. Díky tomu, že zakoušeli zármutek, mohli také zakoušet radost. (Viz 2. Nefi 2:22–25.)
Navzdory svým těžkostem Adam s Evou pociťovali, že smrtelný život je velikým požehnáním. Jedním z požehnání bylo to, že mohli mít děti. To otevřelo dveře tomu, aby na zemi mohly přijít další Boží duchovní děti a obdržet fyzické tělo.
Adam i Eva se z požehnání plynoucích z Pádu radovali. Eva řekla: „Kdyby nebylo našeho přestupku, nikdy bychom neměli [děti] a nikdy bychom neznali dobro a zlo a radost ze svého vykoupení a věčný život, který Bůh dává všem poslušným.“ (Mojžíš 5:11; viz také verš 10.)
Poznámka k lekci
Pád byl nezbytnou součástí Božího plánu pro naše spasení. Pád umožnil, abychom přišli na zemi a dosahovali pokroku vedoucího k tomu, abychom se stali takovými, jako je Bůh (viz 2. Nefi 2:25).
Rozhodnutí Evy a následně Adama pojíst z ovoce a opustit zahradu Eden bylo duchovně citlivé rozhodnutí. Písma a proroci povětšinou toto rozhodnutí označují jako přestupek, nikoli jako hřích (viz Články víry 1:2; 2. Nefi 9:6).
Někteří lidé nesprávně věří tomu, že všichni jsme zdědili vinu za přestupek Adama a Evy (který někteří označují za „prvotní hřích“). Pán však zjevil, že „usmířil prvotní vinu, čímž hříchy rodičů nemohou býti zodpovězeny na hlavu dětí“ (Mojžíš 6:54).
Studium písem
V zahradě
- Kniha Mormonova: 2. Nefi 2
- Drahocenná perla: Mojžíš 2:26–31; 3:15–17; 4:6–12; 7:32
- Bible: Genesis 1:26–31; 2:15–17
Pád
- Kniha Mormonova: 2. Nefi 2:15–16, 22–27; 9:6–10
- Kniha Mormonova: Alma 12:22–34
- Drahocenná perla: Mojžíš 4; 5:8–12
- Bible: Genesis 2:16–17; 3
- Nauka a smlouvy 29:36, 39; 101:78
Další církevní zdroje
- Témata a otázky: Pád Adama a Evy, Svoboda jednání
- Průvodce k písmům: Pád Adama a Evy, Svoboda jednání
